Karcinom pankreatu

Recenze

Lékařské veřejnosti se dostává v monografii našeho předního gastroenterologa doc. Zavorala, hlavního autora a pořadatele multioborově pojatého díla, u nás dosud chybějící a velmi potřebná moderní kniha o karcinomu pankreatu. Rukopis knihy recenzovali prof. MUDr. Vladimír Král, CSc., a prof. MUDr. Petr Dítě., DrSc.

Rostoucí výskyt karcinomu pankreatu v naší republice a nedobré léčebné výsledky, kdy mortalita se téměř rovná incidenci, vyžadují větší pozornost a informovanost lékařů, kteří se s pacienty postiženými tímto zákeřným onemocněním setkávají.

Kromě hlavního autora spolupracovalo při přípravě monografie dalších 17 odborníků, tak jak si to vyžádalo narůstající množství teoretických poznatků o pankreatické kancerogenezi a také poznatků klinických, zaměřených na diagnostiku a léčbu.

Kniha předkládá současné znalosti o epidemiologii a rizikových faktorech, zahrnuje kapitolu o molekulární genetice a v kapitole o patologii a morfologii uvádí také, dle WHO jedinou závaznou, klasifikaci pankreatických malignit.

Klinický obraz, diagnostika laboratorní a endoskopická a zobrazovací metody jsou podrobně popsány a obrazově dokumentovány a hodnoceny z hlediska přínosu k diagnóze, především k určení stadia a tedy resekability nádorového onemocnění. V kapitole o stagingu je porovnáván klasifikační systém euro-americký s náročným japonským ve vztahu k vypovídací hodnotě pro prognózu a volbu léčebné strategie.

Endoskopická léčba s možnostmi radikálního ošetření některých periampulárních nádorů a se všemi endoskopickými postupy paliativními je obsahem další kapitoly.

Protože chirurgická léčba je u karcinomu pankreatu stále základní léčebnou metodou a přitom současná chirurgická praxe není jednotná, zvolil pořadatel monografie pohled dvou chirurgů: prof. Rysky uvádějícího standardní euro-americké postupy a prim. Visokaie uplatňujícího japonskou školu radikálních lymfadenektomií. V obou kapitolách o chirurgii pankreatu jsou oběma autory uvedeny obecné principy operací, jejich vlastní výsledky a některé kazuistiky dokreslující typickou i méně obvyklou symptomatologii onemocnění spolu s diagnostickým a léčebným postupem.

Monografii uzavírá kapitola o současných možnostech onkologické terapie neoadjuvantní, adjuvantní a paliativní, včetně standardních a doporučených postupů.

Text knihy je přehledně členěný, s perfektní grafickou úpravou a je bohatě ilustrován barevnými a černobílými fotografiemi a kresbami v dokonalém provedení. To vše na krásném papíře a psáno hezky česky.

Sama považuji tuto knihu za obsahově vynikající, za vzhledově velmi pěknou a zdařilou, autorům k ní gratuluji a přeji si spolu s nimi, aby pomohla lékařské veřejnosti karcinom pankreatu racionálně diagnostikovat a léčit a přispěla tak ke zlepšení prognózy všech nemocných, kteří byli touto chorobou postiženi.

prof. MUDr. Marie Pešková, DrSc.

Recenze

Přes všechny pokroky v diagnostice i léčbě zůstává karcinom pankreatu jedním z nejzávažnějších nádorových onemocnění s vysokou mortalitou. Ačkoliv základní a dosud nepřekonanou léčebnou metodou zůstává chirurgické řešení, autor volil multioborovou koncepci této monografie především pro množství teoretických i klinických poznatků. Z téhož důvodu rovněž oslovil početný autorský kolektiv.

Úvodní kapitola je věnována epidemiologii výskytu a rizikovým faktorům. Např. za velice rizikový pro vznik zhoubného novotvaru pankreatu je pokládán vyšší věk. Ze zevních faktorů je pak spojováno až s trojnásobným zvýšením rizika vzniku malignity slinivky břišní kouření (dá se ovlivnit!).

Vzhledem k primárně genetické podstatě karcinomu pankreatu lze základní mechanismy onkogenních procesů nádorové transformace hledat především v oblasti genových poruch, jak autoři uvádějí v kapitole Molekulární genetika. V následující kapitole věnované hereditární pankreatitidě a karcinomu pankreatu jsou shrnuty molekulárně genetické a patofyziologické mechanismy rozvoje tohoto onemocnění i jejich vzájemný vztah. Pacienti s hereditární pankreatitidou mají vysoké riziko rozvoje adenokarcinomu pankreatu.

Patologie a morfologická klasifikace je obsahem další kapitoly uvádějící výtěžné tabulky dělení maligních epiteliálních nádorů dle WHO, obrázky histologických preparátů i názornou fotodokumentací.

Alarmující zkušenost, že pouze necelá 2 % nemocných přežívají déle než 5 let, rozmanitost příznaků, pankreatická bolest s typickou polohou nemocného a další klinické příznaky adenokarcinomu pankreatu jsou podrobně uvedeny v samostatné kapitole, která je rovněž věnovaná diagnostice onemocnění. Vysvětlující laboratorní parametry upozorňují na výtěžnost prováděných vyšetření. Přesně popsány a následně uvedeny jsou diagnostické přínosy neinvazivních i invazivních zobrazovacích vyšetřovacích metod. Výborné jsou ilustrativní rentgenové snímky i fotodokumentace histologických nálezů doplňující tuto rozsáhlou kapitolu, která je ukončena diagnostickými postupy a jejich volbou.

Klasifikační systém je zpracován v kapitole o stagingu. Endoskopické formy terapie (paliativní, endoskopická biliární drenáž) a chirurgická terapie jsou představeny podrobně - od stanovení stagingu, volby operačního výkonu až po samotné výkony. Největší šancí pro nemocné stále je radikálně provedený chirurgický výkon. Dalšího zlepšení lze dosáhnout radioterapií nebo systémovou onkologickou léčbou, která je popsána samostatně.

Ke každé kapitole je připojen velký soubor odborné literatury, přehledné grafy, tabulky a výborná fotodokumentace; publikace je rovněž obohacena cennou kazuistikou. Seznam zkratek a rejstřík jsou samozřejmou součástí knihy.

Velice záslužná monografie podává ucelenou informaci o současných znalostech rozsáhlé problematiky karcinomu pankreatu. Je také objektivním konstatováním problému současné gastroenterologie, neboť, jak je uvedeno v předmluvě, »chirurgicky radikálně léčitelný karcinom pankreatu - a jiná léčba s touto vyhlídkou není v současnosti k dispozici - je klinicky asymptomatický. /.../ Proto zůstává noční můrou a velkou výzvou současné gastroenterologie.«.

MUDr. Olga Wildová

Recenze

Tato kniha obohacuje onkologickou i gastroenterologickou literaturu o (již dlouho nezpracované) téma karcinomu pankreatu. Hlavním autorem i pořadatelem této monografie je náš přední gastroenterolog doc. MUDr. Miroslav Zavoral, Ph.D. O tomto tématu nepíše poprvé, před 3 roky byla tato problematika předmětem jeho habilitační práce. Je bohužel klinickou zkušeností, že přes všechny pokroky v diagnostice i léčbě zůstává karcinom pankreatu jedním z nejzávažnějších nádorových onemocnění především pro jeho nepříznivou prognózu i při časné diagnostice (a ani ta není bohužel pravidlem), narůstající incidenci a neklesající mortalitu.

Doc. Zavoral si přizval ke spolupráci dalších 17 spolupracovníků. Jsou mezi nimi genetikové, biologové, chirurgové, onkologové, pracovník oddělení zobrazovacích metod i další gastroenterologové. Tato skupina specialistů různých oborů realizovala multidisciplinární koncepci této knihy.

Kniha je rozdělena do 11 kapitol zabývajících se daným tématem skutečně extenzivně. Od epidemiologie a rizikových faktorů (17 s.), přes molekulární genetiku (14 s.), vztah hereditární pankreatitidy a karcinomu pankreatu (14 s.), patologii a morfologickou klasifikaci (32 s.), k pilířovým kapitolám o klinickém obrazu a diagnostice (38 s.), zobrazovacích metodách (14 s.), stagingu (5 s. - proč samostatná kapitola?), až ke kapitolám o možnostech terapie (endoskopická, chirurgická, paliativní; celkem 116 s.).

Literatura je uváděna vždy za jednotlivými kapitolami, je přiměřeného rozsahu, moderní, odkazuje na práce s vročením 2003. Soubor zkratek a rejstřík středního rozsahu knihu ukončují. Vlastní text je doplněn 52 tabulkami a ilustrován 134(!) barevnými obrázky velmi dobré kvality (u mikrofotografií MUDr. Evy Honsové však není nikde uvedeno zvětšení).

Po formální stránce je kniha na výborné úrovni, nakladatelství Galén a Karolinum ji vypravily opravdu velmi pečlivě. Oceňuji mj. naprostou bezchybnost textu a věrnou reprodukci barev. Téma knihy nejen že doplňuje sérii onkologických monografií, ale připomíná i naši dlouholetou tradici pankreatologie, kterou téměř před sedmi desítkami let zahájil prof. K. Herfort a v níž pak pokračoval jeho žák prof. P. Fryč. Ačkoliv nejsem specializací gastroenterolog, přečetl jsem knihu s velkým zájmem a v mnohém jsem se poučil. Snad vyjádřím své hodnocení, když napíši, že pan profesor Herfort by z ní měl určitě velkou radost.

Prof. MUDr. Jan Petrášek, DrSc.